BEDŘICH RÓNA: Všichni mají pravdu...

11. září 2009 v 14:16 | Anna |  Knihovna
Nemusíte být věřící, abyste si mohli přečíst útlou knížku, která jinak o náboženství říká víc než dost. Bedřich Róna nabízí nezaujatý pohled na historický vývoj v oblasti náboženství i lidského smýšlení a zároveň se skrze tři hlavní hrdiny, Mojžíše, Ježíše a Mohameda, zamýšlí nad současnou situací ve společnosti. S humorem, nadsázkou a čtivě.



Anotace:

Nové dílo dnes již známého autora úsměvné literatury nevybočilo svou formou ze své vžité humorné ironie, jak ji může čtenář znát z jeho předcházejících děl. Tentokrát si autor vzal na mušku svého hledí filozoficko-humorný pohled na soudobý svět.
Róna, B. - Všichni mají pravdu
aneb od Mojžíše k bin Ládinovi
(vyd. Bedřich Róna, 2002)

Vlastní recenze

Knížka je rozdělena do dvou částí.
První z nich mapuje rozvoj náboženství na starém kontinentu, v severní Africe a Asii. Na samém počátku není ani Bůh, ani proroci, ale člověk sám, nechápající, pokorný před přírodou a hledající odpověď. Odpověď na to, co je slunce, voda, déšť blesk, oheň... a kdo je řídí. Stvoří tedy Boha. A jak jde čas, přizpůsobuje si ho podle svých představ - co člověk, to bůh. Přichází Mojžíš a zakládá monotheismus. Po něm přicházejí Ježíš a Mohamed, aby jeho myšlenky doplnili a upravili. A náboženství se opět tříští.
Autor se tímto způsobem lehce přenáší od Mojžíše, Ježíše a Mohameda do novodobé historie. Nabízí zcela jednoduchý, komplexní a přitom objektivní pohled na to, jak smýšlení člověka ovlivňovalo víru a jak víra ovlivňovala člověka. Vznik sekt, náboženství jako mocenský aparát a tedy i jeho proměna v politiku (ovlivňovala smýšlení lidí, kulturu, vědu), ale také 'zapomínání' na Boha v době humanismu, osvícenství, průmyslové revoluce, v době válek socialismu a kapitalismu a později.
Róna vše nedává jen do souvislostí, ale ptá se mj. po pravdě, jak titul napovídá. Které náboženství je nejlepší? Židé říkají, že židovství, křesťané, že je jím křesťanství, muslimové tvrdí, že nejlepší je islám. Pravdu mají všichni, protože KAŽDÝ má svou pravdu a je tedy zbytečné hledat absolutní pravdu.

Druhá část, s názvem Mojžíš na koberci, je věnována příběhu. V něm k sobě Bůh povolá Mojžíše, Ježíše a Mohameda, aby s nimi prodiskutoval současnou situaci na Zemi. Je znechucen chováním lidstva a vysílá všechny tři proroky, aby se vydali na Zemi a zhodnotili stav věcí.


Ukázka:

- Pozval jsem si vás na koberec. Něco vám již naznačil můj dlouholetý tajemník Petr, další jste vytušili sami, totiž v jaké věci jsem s vámi chtěl hovořit. Faktem zůstává, že jsem někdy již unavený z toho, jakou spoušť jste za sebou zanechali. Já přece nemám jen vás a vaše lidi. Můj počítač mi uká­zal, že vaše Kouleje pouze milióntina z jednoho promile mých zbývajících koulí a planet ve vesmíru. Co si vůbec o sobě myslíte, že mi dáváte takhle zabrat? Vždyť já někdy strávím deset, ba i dvacet procent uzákoněné pra­covní doby pouze problémy vaší Koule! Mám já tohle zapotřebí, vždyť já bych si už ve svém důchodovém věku mohl klidně odpočívat a nerozčilovat se s vašimi lidmi. Doktor Porges mi radí, ať jdu do Jeseníků, tam prý jsou dobré lázně na nervy. Ptám se vás, proč je tomu tak? Protože na té Kouli třiatřicet let žil můj syn? Abych vám přiznal barvu, nedomyslel jsem vůbec, jaké to může mít důsledky a následky. Pracoval jsem tenkrát na jiné galaxii a vaši Kouli jsem bral jako vyřešenou už od Mojžíšových časů. Jenže od toho ukřižování bylo vidět, že není vše v souladu s mými představami. Po­věřil jsem poté Mohameda, aby se pokusil poopravit to, co podle jeho názo­ru vyžaduje modernizaci. Teď se zdá, že je situace ještě kritičtější, přestože Mohamed svým následovníkům výslovně přikázal, aby Mojžíšovy a Ježíšo­vy následovníky ponechávali v míru a pokoji. Ale to se nestalo.
Mojžíšovi lidé jsou si natolik jistí mou náklonností, že po celé Kouli vykřikuji, že jsou mnou vyvolení. Dokazují to smlouvou, kterou jsem s nimi uzavřel. Nyní už jen vyčkávají, kdy jim sešlu Mesiáše. Aby pro to učinili víc, než že se ve svých modlitbách na mne neustále denně obracejí a žadoní, to jsem žel nezaznamenal. Dosud jsem dost dobře nepochopil, koho si pod tím Mesiášem představují. Někteří z nich se domnívají, že to měl být ten doktor či redaktor z Vídně, jistý Theodor Herzl.
S Ježíšovými následovníky jsou zas jiné problémy. Pokračovatelů, kteří se za ně prohlásili, je na můj vkus trochu moc. Celý zástup těch, kteří záko­ny chápou tak, jak vyhovují zrovna jim.Enormně narostli po jeho příchodu sem, doslova jako houby po dešti. Dosud jsem ovšem v rozpacích, pomyslímli na to, že k šíření dobrých myš­lenek používají násilí a zlobu. Navíc jsou si jistí jakýmsi protekčním posta­vením jen z toho titulu, že ony myšlenky hlásal můj syn. Ty následovníky posiluje víra, že jim bude vše odpuštěno a smějí cokoliv, pokud se budou ohánět křížem. Zapomínají na skutečnost, že onen kříž je vlastně symbo­lem násilí a moci pohanských vládců! Já jsem si přece nikdy nepřál, aby víra v Mojžíšovo Desatero, a tím méně s Ježíšovými dodatečnými myšlenkami a novými zákony, byla šířena jinak než přesvědčováním. Nikdy násilím, jak se to mnohdy stávalo. Ještě musím dodat, že šíření Nového zákona běžně doprovázelo nejen vraždění, ale také loupení. Kde zůstalo ono nezabiješ a nepokradeš? Nejméně jsem spokojený s tím, že se při tom chlubili a oháněli mým jménem. Copak já jsem někomu z nich řekl své jméno? Ale oni někde daleko od míst, kde se narodili, na druhém konci jejich Koule, svou řečí, ji­ným lidem nesrozumitelným jazykem, vysvětlovali zásady své víry. Ti lidé, obvykle jiné barvy pleti, i když třeba chtěli setrvat na svém pohanství nebo nepochopili, ba ani nerozuměli, co se po nich požaduje, neměli na vybranou.
Co se stalo? Nechceš? Šup a hlava byla dole. Poklady z jejich svatyň si přivlastnili a říkali tomu šíření pravé víry.
Mohameda jsem pověřil, aby prostudoval Mojžíšovy, ba i Ježíšovy myš­lenky a zákony. Ať z nich vezme to nejlepší, ať k nim přidá, co by je zdoko­nalilo, aby byly modernější a další modloslužebníci lehce pochopili, jak si já představuji, že má probíhat život lidí na zemi. Je pravda, že Mohamed mě pochopil. Na druhé straně jeho lidé nepochopili dost dobře samotného Mohameda. Ti, kteří jej následovali, šířili vylepšené zákony také pod hroz­bou ohně a meče! Podrobíš se naší víře, přežiješ, jinak je s tebou zle. Pravda je, že v krátké době získal mnoho nových věřících, ale za jakou cenu? Chlapci, kdybych si přál tohle, tak jsem na Sinaji pověřil sestavením Desatera Leni­na nebo Hitlera, a ne Mojžíše, nemyslíte? A co s tím nyní?
Podotýkám, že horší než rozdílnosti ve víře a pranice mezi různými vírami a revolucemi bezvěrcůje něco jiného. Slyšte: Stvořil jsem zemi, vody a nebe. Ptáky, ryby a zvířata. Stvořil jsem stromy, květy a hmyz. Stvořil jsem člověka. Nikomu jsem nedovolil rozhodovat o těch ostatních z hlediska práva na život. A co se děje? Lidé vyvražďují různé druhy. To jim nestačí. Ničí a pálí moje stromy. Ty co mám nejraději. Celé lesy vypalují a řežou od koře­ne. Ty stromy, které pro tvorstvo vydechují životodárný kyslík a napomáhají tvoření deště. Vědí, že se to nemá i co je čeká, a přesto si počínají jako posedlí, neboť očekávají, že pod těmi lesy jsem ukryl dosud nevídané bo­hatství. V tom se sice moc nemýlí, jenomže ve své krátkozraké hlouposti si neuvědomují, že nejcennější na zeměkouli je vzduch a voda. Bez nich nebu­de života. Tak jsem to tenkrát zařídil. Oni se tváří, jako by zlato a ropa byly hodnotnější. Tak ať si to myslí. Počkám si klidně, jak dopadnou. Co nevidět budou řvát, naříkat, zoufale křičet, že je uslyšíme až sem. Budou to chtít spravit modlitbami. Jenomže se nebudou mít ani kde pomodlit. Velká voda z roztavených ledovců bude pokrývat celou Kouli jako tehdy "na počátku", za Noema. Už vidím, jak se Petr se svými anděly nadřou v přijímacím oddě­lení. To teda budou fronty! Hodné a čisté budeme přijímat, ale většina pů­jde dolů k Luciferovi. Ten má ve svých kotlích místa dost. Počítám, že u Luciho jim zlato asi moc platné nebude. Ropa ledajako palivo pod kotle. Vy se možná domníváte, že jsem škodolibý nebo dokonce zlý. Musím se přiznat, že tak velký dobrák nejsem, abych porušoval svou zásadu, že si kaž­dý svůj osud určuje sám. Adamovi a Evě jsem jasně řekl: Všechno ovoce je vám zde k dispozici, pouze tato jablka mi nesmíte brát, ba ani ochutnat. Samozřejmě si nedali říct, jejich sladký život bez potu a dřiny ukončil úplně obyčejný plaz. Tam to všechno začalo. Ráj a peklo nejsou od sebe daleko, potíž je v tom, že lidé si to neuvědomují, a vůbec nejméně o tom přemýšlejí, jeli jim dobře.
Vážení moji velkomyslitelé, sděluji vám, že už toho mám dost. Nehod­lám prosím polovinu své energie den co den trávit jen s problémy vaší Kou­le, jako by nebylo nic jiného. Neříkám, že nemám svůj podíl, asi jsem vás málo hlídal nebo špatně instruoval, sám někdy nevím, ale dospěli jsme až sem. Já prostě nejsem spokojený. Naopak jsem rozhořčený. Považuji za svou povinnost zasáhnout. Provedu to tak, že vás tři, jak jste tady, vyšlu hned zítra znovu na tu vaši Kouli. Tam se pustíte do práce a postupně uvedete věci do pořádku. Doufám, že mi dobře rozumíte. Vše, co nebylo správně pochopené, ba naopak zkreslené, ba dokonce zfalšované, uvedete na správ­nou míru! Mám takové tušení a informace od Petra, že tentokrát bude mu­set vynaložit nejvíc úsilí Mohamed. Začněte v zemi Kanaán a budete se scházet vždy na počátku nového měsíce v Jeruzalémě. Dle židovského ka­lendáře. Předáte si všechny poznatky a zkušenosti. Jak to budete provádět, ponechám zcela na vás. Mne zajímají hlavně výsledky. Do roka a do dne se vrátíte a podáte mi společné hlášení o situaci. Budete ve spojení s Petrem, u něhož vyfasujete mobilní telefony a faxy. Přeji vám hodně zdaru. Tedy za rok a jeden den se zde na koberci opět sejdeme a očekávám podrobnou zprávu od každého z vás. Hlavně se hlídejte, a ne abyste se zapletli s nějaký­mi ženskými. Víte jak to tam dnes vypadá. Pozor na aids. Hlavně v Africe. Ne abyste mi to přitáhli sem nahoru.
A ty se netvař jako neviňátko, ježíši, znáš se. Stále jsi hezký a mladistvý. Nezapomeň, že tě mám dobře přečteného. A ty, Mohamede, ne aby sis založil nový harém!
(s. 57-60)


Závěr

V případě příběhu o návratu proroků na Zemi se spíše než o vyprávění jedná o filozofické dialogy postav. Věnují se otázkám společenským, historickým i ekologickým. Skrze Boha, jak vyplývá z ukázky, Róna kritizuje odpoutání se lidí od prvotní víry, od přírody a od bližního. Neopouští ho přitom smysl pro nadsázku a ironii. Dílo tak má neotřelou podobu a čtenář získává ucelený pohled na danou otázku, aniž by si odnášel pocit ponurého pesimismu, a to i přesto, že autor spolu s třemi mysliteli dochází k závěru, že lidstvu není pomoci.
Kterým čtenářům je dílo určeno? Může posloužit stejně dobře studentům středních škol, kteří potřebují celiství pohled na vývoj lidské společnosti a roli, jakou v ní víra v boha dodnes hraje, stejně jako může k zamyšlení a odpočinku posloužit i starším čtenářům. Mladí jen budou muset překousnout generační odstup, s nímž autor výklad podává. Ten je patrný spíše v druhé části, avšak z hlediska líčení tří proroků a samotného Boha působí přirozeně. V neposlední řadě je nutné mít na paměti, že se jedná o filozofické dílo.



Bedřich Róna


Narodil se roku 1930 v Jelšavě na Slovensku. Přestože nevystudoval historii ani teologii, nabízí čtenářům v knize Všichni mají pravdu aneb Od Mojžíše k Bin Ládinovi poměrně zasvěcený a přitom nepředpojatý pohled. Vystudoval elektrotechniku, pracoval v ČKD a ve stavebnictví. Literární tvorbě se začal věnovat až v 90. letech. Vydal např. úspěšnou knihu Židovské anekdoty (1999) či svědectví o holocaustu Osudy z temných časů (2003).



*Zdroj fotografií:
-přebal knihy: kosmas.cz
-foto autora: gplusg.cz
 


Komentáře

1 coach bags outlet coach bags outlet | E-mail | Web | 17. září 2011 v 14:34 | Reagovat

government was unable to predict, plan against or prevent,” the defense lawyers wrote. They contended that the se

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama