Co bylo dřív: múza, nebo tvořivost?

11. října 2009 v 16:13 | Anna Burdová |  Z mého šuplíku
Je tvořivost dcerou múzy, nebo múza dcerou tvořivosti? Otázka nemálo podobná oné často proklamované 'byla dřív slepice, nebo vejce?' mě nutí k zamyšlení, která z bohyň krásna vstoupila do lidského podvědomí jako první. Vítejte v mém soukromém labyrintu myšlenek, v kruhu bezradnosti.


Vycházím-li z předpokladu, že to byly múzy, které do lidského ducha vnesly zrnko inspirace, aby z ní autor sám vypěstoval plodný strom tvořivosti, jenž ponese lahodné ovoce, nedá mi to, abych se nezamyslela nad tím, kdo stvořil múzy samotné a odkud čerpal inspiraci.
Hledat odpověď na tyto otázky rovná se archeologii umění a člověčenství jako takového. Odkrýváním jednotlivých vrstev bychom se však daleko nedostali. Brzy by nás odradilo zjištění, že jen co z relikviáře umění sfoukneme prach času a otevřeme jej, nabídne se nám jen pohled na stále se opakující schéma autor, myšlenka, kreativní činnost, dílo. Ovšem nic nám to nenapoví, zkoumání autora a jeho podnětů nevydá odpověď na naši otázku. Musíme se vyhnout konkrétním autorům a konkrétním dílům, zobecnit to, v čem hledáme vysvětlení abstraktního. Neměli bychom tedy probádat pouze jednu, dvě, nebo sto schránek, nýbrž celý sklad, celé budovy (muzea, knihovny...), neboť i ty jsou dílem múz, výsledkem kreativity. Stejně bychom ale odpověď nenalezli. Možná, že kdybychom pátrali po odpovědi dál a podrobili zkoumání celý systém lidské společnosti, která je sama výsledkem tisíců let kreativní činnosti v oblasti socializace, došli bychom k závěru, že člověk je příliš malý na to, aby byl schopen probádat a racionálně vysvětlit jevy, které v základu nejsou hmatatelné, a přesto se rozpínají a narůstají do velikosti vesmíru.
Dospívám tedy k závěru, že v současné vývojové fázi lidstva nejsme schopni dobrat se odpovědi na otázku, kterou jsem položila v úvodu. Jsme možná na prahu poznání, jako antičtí filozofové, kteří hledali substance, z nichž sestává se svět. Snad za dva tři tisíce let budeme moudřejší.




Tento článek můžete sdílet:
 


Komentáře

1 Lytchi Lytchi | Web | 12. října 2009 v 20:54

Spíš myslím, že jsme na konci poznání a bez výsledku...ale zajímavá esej, rozvíjí další myšlení...

2 Anna Anna | 13. října 2009 v 19:55

[1]: Není nic lepšího, než přimět lidi myslet. Denně jsem konfrontována s lidmi, u kterých se mi to nedaří a vede to ke zbytečným sporům. To není případ téhle eseje (doufám), ale jsem ráda, že dle Tvého názoru zavdává příčinu k dalšímu (více tvůrčímu) zamyšlení :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama