Král králíček

31. prosince 2009 v 9:02 | Anna |  Z mého šuplíku
K Silvestru patří dobrá nálada a smích. Následující povídka je v tomto ohledu výjimkou - k smíchu není, přestože vypráví o člověku, který dobrou náladu rozdával po celý svůj život. Komunistický režim se mu pro to odvděčil kriminálem a veřejnou potupou. Ráda bych na tohoto skvělého komika a mého oblíbeného herce zavzpomínala tak, jak je znám jen málo lidem.



Slunce svítilo na ten boží svět, jako kdyby ani nikdy nenastalo zatmění; zatmění lidských duší a myslí, tma v lidských srdcích. Svět radostně křičel dětským smíchem, zpíval hlasy ptáků a vyhříval se na výsluní květnových paprsků.
No, jen nezáviď, brumlal si pro sebe muž v klobouku, který se pomalu a nenápadně šinul ulicí. Taky ses hřál na výsluní. A jak ti bylo krásně, panečku.
Bylo. Bylo mu tak krásně, jak už nikdy nebude. U srdce ho hřál smích a potlesk fanoušků, úspěch ho nadnášel tak, že chodil s hlavou v oblacích. Přitom ale zůstával nohama penvně na zemi, neboť si uvědomoval, že člověk je jen člověk a i když je král, není rovnou Bůh.
Jenže on už snad ani nebyl člověk... Byl troska, ztracená existence. Jak jen někdo dokáže zlomit toho druhého, zbavit ho vší důstojnosti a sebeúcty, lásky k bližnímu, důvěry, víry a místo všech těch zázračných přísad do jeho těla nasadit odporné substance hněvu a nenávisti...
Necítil k nim nenávist za to, že mu vzali majetek, domov a přátele. Pohrdal jimi za to, že ho zbavili čirého lidství, jaké v něm pulzovalo ještě před pár lety. Žil pro ostatní, pro jejich radost a zábavu, vzpíral se pravidlům i poručenství těch druhých... A oni ho nakonec obvinili z toho, že s těmi druhými šel, že pro ně dýchal a zobal jim z ruky.
Zastavil se před domem, který dřív tak důvěrně znal. Dejvická vila se však od té doby změnila v mateřskou školku a on se do ní mohl vracet už jen jako návštěvník.
Vzal za kliku dvířek a vstoupil do dvora. Neubránil se přitom onomu svíravému pocitu na hrudi, který se ho zmocnil pokaždé, když sem přišel. V očích ho začaly pálit slzy. Chvatně proto sáhl do kapsy saka pro složený kapesník, který mu ještě mezi dveřmi Nina strkala do ruky se slovy: "Opravdu s tebou dnes nemám jezdit?"
"Ne, už jsem řekl," odbyl manželku snad až příliš stroze. Když zahlédl starostlivý a snad i trochu ustrašený výraz v jejím obličeji, ještě ji políbil na rozloučenou a rychle odešel, aby si své rozhodnutí nerozmyslel. Dnes chtěl jet sám a trochu si pročistit hlavu.
Ze zahrady k němu doléhal dětský křik a smích. Jak krásně je těm dětem na světě, pomyslel si a zastrčil navlhlý kapesník do kapsy.
"Děti, pojďte sem!" ozval se pojednou zpoza rohu milý ženský hlas. "Hádejte, kdo se na nás přišel podívat."
Než se nadál, ten roj včeliček a čmeláčků už kolem něj poletoval jako kolem květiny s nejsladším nektarem. Jak by ne, však s sebou zase měl tašku plnou cukrátek.
"Vy nikdy nepřijdete s prázdnou," usmívala se mladá učitelka a ve tvářích se jí přitom udělaly rozkošné dolíčky. Slabost pro ženskou krásu byla jednou z mála věcí, kterou v něm v kriminále nezadusili. Přece jen v něm zůstalo kus toho mužského člověčenství.
Podal jí plechovku lázeňských oplatek. "Však jsem na vás taky myslel, Libuško."
Líčka se jí začervenala jako panenská jablíčka na vánočním stromku. "Že si děláte takovou škodu..."
"Ale jakoupak škodu, prosím vás."
"Já přece dobře vím, jak si teď vyděláváte peníze," sklopila oči.
"Poctivej člověk se práce neštítí, to si pamatujte, slečinko."
"Ale stejně..."
"Už nechci nic slyšet," utnul její rozpaky rázně a ona jako kdyby ho znovu viděla na filmovém plátně coby nesmlouvavého bojovníka proti regulaci říčního proudu. A bylo to pro něj příznačné. Ani ve skutečnosti nesouhlasil s regulací lidské společnosti (ať už pod vedením nacistů nebo těch nynějších). Chtěl vždycky to lepší. Když věřil ve správnou věc, hleděl si ji prosadit. Neuznával proto autoritu režiséra a za kamerou volně improvizoval, aby roli dotáhl ke svému obrazu - k dokonalosti.
"A jak se vám jinak daří?" snažila se učitelka zavést konverzaci jinam. Když však v jeho očích pohaslo to drobné světélko, které v nich ještě před okamžikem probleskovalo, uvědomila si svůj omyl. Jak by se mu mohlo dařit...?
"No... to víte," pokrčil rameny a snažil se na tváři vyloudit úsměv. Neřekl nic a přesto řekl všechno.
Sklopila hlavu. "Já vím."
"Však ono nějak bylo a nějak bude," řekl s jistou dávkou optimismu, sám by v něm ale sotva hledal příchuť naděje.
Podívala se mu hluboko do očí a s upřímným úsměvem na rtech řekla: "Ať je jak chce, pro národ vždycky budete symbol dobra a smíchu."

Když pak opouštěl školku, dříve svou vilu, svůj domov a útočiště, kde se v depresích schovával před okolím, slova mladé učitelky mu stále zněla v uších.
Symbol dobra a smíchu... Já? Jak by mě národ mohl chápat jako symbol dobra, když mu mou osobu předhazují jako kolaboranta? Jako prevíta, co zdvihal pravici na pozdrav německým okupantům, co pro ně hrál divadlo a hostil je ve své vile?
A symbol smíchu? To možná. Ale smáli se oni, když mě strčili do jedné díry s kriminálníky a esesáky. Já se nesmál, brečel jsem jako kluk. A vyšel jsem jako stařec.
Jak rozhněvaně rázoval ulicí a vzdaloval se své vile, udělalo se mu zle. Sotva popadal dech, na prsou ho bodalo, jako kdyby do něj někdo opakovaně vrážel ostří nože.
Ztěžka usedl na nedalekou lavičku pod košatou lípu. Sundal z hlavy klobouk, položil jej vedle sebe a zhluboka oddechoval. Srdce mu pumpovalo zpěněnou krev a svět se s ním točil.
Tohle ze mě udělali, pomyslel si. Jsem troska. A to jsem si ještě před pár lety nějak žil. Nebylo mi líto peněz pro sebe ani pro druhé, choval jsem se jako pan velkomožný, lidi mě znali, měli mě rádi, podávali mi ruce a mě s nimi bylo dobře. A teď?Kdo by ve mě ještě hledal toho, kým jsem byl? Sám nad sebou bych zlámal hůl...
V korunách stromů pískali kosi a klokotali slavíci. Zaklonil hlavu a zahleděl se do zelené koruny, která vypadala jako divadelní kulisa pro pohádku máje. Bylo to uvolňující.
"Promiňte...?" vyrušil ho mužský hlas.
Pohlédl směrem, odkud hlas přicházel. Kus od něj stál rozesmátý mladý muž.
"Jste to vy? Božínku, jste to vy!" Vykročil k němu s otevřenou náručí jako dávný přítel. On ale nevěděl, o koho jde.
"To bych si v životě nepomyslel, že vás tady potkám," hlaholil dál mladý muž a podával mu ruku.
S pozdravem ji stiskl, ale ať se mu díval do tváře, jak chtěl, nepoznával ho. "My se známe?"
Muž zavrtěl hlavou. "Vy mě jistě ne, ale já vás znám. Můžu si přisednout?" Aniž by čekal na svolení, posadil se vedle něho a hned začal cosi lovit z náprsní kapsy kabátu. "To mi nikdo neuvěří... Mohl byste se mi podepsat?"
Chvíli váhal. Pak ale ucítil ten hřejivý pocit, který už dlouho neměl; pocit blízkosti fanoušků, lidí, kteří ho měli rádi. Že by ho přece jen nezatratili?
Mladík mu strkal do rukou pero a kartičku papíru. Na okamžik zaváhal, jestli mu ještě dnes přísluší dávat autogramy. Muž vedle něho ale stále něco brebentil a vypadal nadšeně. Proč by mu kazil radost.
"A komu tam mám napsat věnování?"
Muž se na něj zmateně podíval. "Jak, prosím?"
"Vaše ctěné jméno."
"Víte co? Nepište, pro koho to je, ale napište tam... Vlasta Burian - král komiků."
Úhledným písmem napsal své jméno. "Kdepak král," usmál se hořce, "teď už jenom králíček."

Zdroj fota: cojeco.cz




Tento článek můžete sdílet:
 


Komentáře

1 Romi Romi | Web | 31. prosince 2009 v 9:26

Moc hezky si to napsala a je to pravda... Za všechny ty krásné filmové komedie se mu to moc v dobrém nevrátilo:( Měla jsem ho ráda a je po něm velká mezera!

2 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 31. prosince 2009 v 10:10

Moc hezké čtení, Vlasta Burian byl vynikající herec a komik a je smutné, že takhle dopadl, ale asi je to úděl většiny velkých lidí. Lidská závist je hrozná zbraň.

3 Jarka Jarka | Web | 31. prosince 2009 v 10:18

Jéé, to jsem si početla, to bylo tak pěkný! Vlastu Buriana a jeho filmy mám moc ráda pro mě zůstal král komiků a žádný králíček! Byl to velký herec a dobrý člověk.

4 dadulka dadulka | 31. prosince 2009 v 11:07

První myšlenka, která mě v souvislosti s panem Burianem a Silvestrem napadla, je, že bych si mohla dát "liguére!" :o) jinak rovněž přeji vše nejlepší do Nového roku, hlavně hodně zdraví a troška štěstí se taky vždycky hodí.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. prosince 2009 v 11:10

I pro mne je to velký herec.

6 Natty Natty | Web | 31. prosince 2009 v 13:22

Krásný silvestrovský den Ti Zuzanko přeji - lepšího komika jsi nemohla vybrat, právě jsme dokoukali jeho film a chystáme se na silvestrovský pochod s bandou přátel :-)
Přeji Tobě a celé rodině veselého Silvestra a do Nového roku zdraví a štěstíčko, vše, co si sama nejvíc přeješ a hlavně, ať Ti to tak krásně píše jako dosud a jednou třeba napíšeš "kup si mojí knihu" - moc bych si to přála...pěkný den :-)

7 Anna Anna | Web | 31. prosince 2009 v 13:30

[6]: To si to krásně užíváte :-)
S tou knihou to byl odmalička můj sen, ale upřímně už v jeho uskutečnění nevěřím. Ale díky :-)

8 Eva* Eva* | Web | 1. ledna 2010 v 12:51

Vlasta Burian byl jediný komik, při kterém jsem od smíchu až slzela...
Zrovna koukám na Ducháček to zařídí. :-)
Přeju Aničko do Nového roku všechno nejlepší.

9 Marie Marie | Web | 3. ledna 2010 v 18:14

Aničko, krásné a smutné. Mos hezky jsi to napsala. Jak rychle člověk zapomíná. Také mám ráda filmy s panem Vlastou Burianem, vždycky se na ně moc těším, bavím se u nich a obdivuji jeho herecké uměnění.Snad by mu bylo útěchou, že se jeho filmy stále hrají a stále mají velký úspěch.

10 vik vik | 6. ledna 2010 v 16:25

Moc hezké. Původně jsem chtěl přečíst jen pár řádek a vrátit se později, ale nedalo mi to. Vlasta Burian, to byla osobnost. Samozřejmě že jsem ho poznal jenom takového, jaký byl ve filmech. A ty jsou nezapomenutelné. Měl takový laskavý humor, který hladil.

11 Iva Iva | Web | 7. ledna 2010 v 8:25

Aničko, tvůj článek, mi vehnal slzy do očí. Slzy v očích jsem kolikrát mívala, když jsem se dívala na jeho filmy, ale to bylo od smíchu, tohle je moc moc smutné. A když si člověk uvědomí, že nebyl sám, kdo takhle dopadl, je to ještě smutnější.

12 Jarka Jarka | Web | 7. ledna 2010 v 21:43

Aničko, přeju ti hezkou dobrou noc! Doufám, že se probudíme a bude padat sníh!

13 Chanel Purses Chanel Purses | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 4:50

it's very goodbring either the greatest happiness or deepest despair; can transfer knowledge from teacher

14 gucci handbags gucci handbags | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 10:43

The new service, called ChatON, will be available from October and preinstalled in Samsung's feature phones as well as smartphones running on its own bada operating system and Google's Android software, it said.

15 Chanel Outlet Chanel Outlet | E-mail | Web | 13. září 2011 v 5:51

This post bring a big surprise for me.I like those shell house.And i hope it is become the truth one day and i can live in it.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama