Břetislav Rychlík: dokumentarista - pravdoláskovec

15. ledna 2010 v 19:05 | Anna Burdová |  Dvorana osobností

Jiří Peňás o něm s humorem napsal, že je to kverulant, rozvratník, potížista, pravdoláskovec a sepisovač petic (své o tom jistě ví Jiří Čunek, na kterého podal trestní oznámení za vystěhování vsetínských Romů). A přitom člověk, který by měl možnost se s Břetislavem Rychlíkem na chvíli setkat jako já, zřejmě by taktéž dospěl k názoru, že je to správný moravský strýc. V neposlední řadě je to ale významná osobnost českého dokumentu a režie.




Břetislav Rychlík
se narodil 23. července 1958 v Uherském Hradišti. Je jednou z významných osobností českého dokumentu, mimo jiné scénárista, publicista, režisér a snad by se slušelo říci i herec. Je však otázkou, je-li správné jej takto označovat ještě dnes; s herectvím totiž skončil již před téměř osmnácti lety. Jak sám říká, herectví je kolektivní činnost, kdežto on je spíš individualista. I tak má ale na kontě role hned v několika filmech, mezi nimiž můžeme jmenovat např. drama Bumerang (1997), které vychází z pera Jiřího Stránského a vypráví příběh politických vězňů 50. let, dále baladu z poválečného období Vojtěch, řečený sirotek (1989) či rodinnou komedii Pětka z hvězdičkou (1985).

Filmovou kariéru začal v 80. letech, když debutoval ve Slováckém divadle. Později hrál v brněnském HaDivadle a spolupracoval také s divadly Husa na provázku a Archa. Ve svých dvaceti letech dokonce založil vlastní undergroundové divadlo. To ale bylo po půl roce zakázáno.

Břetislav Rychlík je člověk mnoha talentů, a proto kromě filmové oblasti působil i jako novinář. Na začátku 90. let psal pro Lidové noviny (na základě toho později vznikl jeho vlastní rozhlasový pořad). Co se tvůrčího psaní týče, občas můžeme v novinách najít jeho rukopis, zejména pak v časopisech Týden nebo Reflex. V roce 2001 mu dokonce vyšla sbírka esejů s názvem Konec žebřiňáků.

V současné době vyučuje na Janáčkově akademii muzických umění v Brně. Mimo to se věnuje převážně režii. Pozoruhodná je nejen jeho dokumentární činnost, ale také divadelní režie. V brněnském Mahenově divadle měla loni premiéru Gazdina roba Gabriely Preissové, kterou Břetislav Rychlík nejen režíruje, ale sám si k ní napsal scénář a jazykovou úpravu. I zde se projevilo jeho dokumentaristické cítění, neboť originální dílo pojal poněkud 'svérázně'. Pro dokreslení; když na hře pracoval, řekl pro Deník: "Škrtám, přepisuju, snažím se jít na dřeň tragédie, abych text zbavil manýrů, dojetí a krajky slov a pocitů ze Slovácka, kterými se Preissová nechala unést."

O této hře si můžete více přečíst zde.

Dokumentární tvorba Břetislava Rychlíka je taktéž pozoruhodná a jak se zdá, zřejmě je to oblast, která jej jako tvůrce nejvíce baví. Jak sám říká, témata pro své dokumenty nalézá snadno, protože doslova leží na ulici. Kdo má srdce a duši v pořádku, pak je snadno najde. Není divu, že s tímto přístupem již získal několik mezinárodních i domácích cen za dokumentární tvorbu, mezi nimiž můžeme jmenovat např. Visegrádskou cenu na festivalu Jeden svět (za film Kamenolom boží), hlavní cenu kategorie etnografických a cestovatelských filmů na mezinárodním festivalu televizních programů a filmů Zlatý buben (dokument Salva Moravia) a Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, taktéž za Kamenolom boží).

Mezi nejznámější dokumenty Břetislava Rychlíka patří např. Jeden rok (1998), Kamenolom boží (2005) a Černá srdce (...zem není gulatá). Z těchto tří dokumentárních filmů vznikla nezamýšlená trilogie.

První z výše jmenovaných zachycuje životy sedmi starých lidí žijících u moravskoslovenských hranic, na samotě podhůří Bílých Karpat. Jejich příběhy jsou pozoruhodné tím, že všichni se narodili za Rakouska Uherska (přesněji mezi lety 1907-1917) a prošli si tak důležitým vývojovým obdobím 20. století, století, zmítaným politickými půtkami i technickými zvraty. Film, jenž byl točený od listopadu 1997 do října 1998, ukazuje životy hlavních postav ve všedních dnech i ve svátcích, ponechávající si jisté nepozměněné rysy, jakoby je horské kopce uchránily před vírem historických událostí. Klade otázky týkající se víry, životních hodnot, stáří a smrti.

V dokumentu Kamenolom boží se naopak Břetislav Rychlík vydává do severních Čech, do těžbou vykořistěných oblastí. V paralele k dokumentu Jeden rok ukazuje zdejší obyvatele jako jisté protiklady lidí z minulého filmu, neboť vyznávají jiné hodnoty a jejich přístup k víře se také liší, avšak mají stejné sny a životní touhy.

Třetí dokumentární film, Černá srdce (2008), si také klade za cíl zachytit životní hodnoty (tentokrát romské). Objevují se zde rodiny z Maďarska, Slovenska, Polska a České republiky. Dochází k porovnání jejich životů a ukazuje se, že velký důraz na rodinnou soudržnost, víru v boha, tradice a na hudbu kladou všechny rodiny, ale rozdílné podmínky přece jen na každé zanechaly jiné stopy.

Tento film byl nejprve českými distributory odepsán. Nevěřili, že by se u nás tak nepopulární téma o romské menšině střetlo s pozitivním ohlasem. Film se však brzy objevil na festivalu dokumentů v Jihlavě a během čtrnácti dnů dostali tvůrci nabídky ze Švédska, Rumunska, Izraele, Anglie, Ukrajiny a Španělska.

O tom, jaké bylo pracovat na filmu s touto tématikou a proč si ji vybral, režisér řekl: "Mám polocigánskou povahu, celý život jsem se s nimi přátelil. Musí se s nimi jednat absolutně bez sentimentu, nikam jim nelézt, ale současně se musí projevit empatie. Chtěl jsem vědět: jsou cigáni ještě vůbec cigáni?"
...

Zdroj fota: romea.cz
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 16. ledna 2010 v 9:09

Dobře, že jsi Aničko dala na blog i foto pana Rychlíka. Jméno by mi nic neřeklo, ale podle snímku vidím, že tohoto člověka znám. Koukám, že je to tvůrčí člověk mnoha profesí a také úspěšný a oceňovaný. Dokumenty všeho druhu mám moc ráda a proto se taky často a ráda, dívám na ČT2.

2 Anna Anna | Web | 16. ledna 2010 v 9:20

[1]: Jaruško, já bych ho dodnes neznala, kdybych se s ním loni nesetkala na jednom semináři a neměla za úkol o něm napsat esej :-)

3 Jarka Jarka | Web | 16. ledna 2010 v 9:56

[2]:On je taky rokem narození blíž ke mě. Řekla bych, že si ho pamatuji i jako herce!

4 Hanča Kdovíková Hanča Kdovíková | Web | 16. ledna 2010 v 11:24

Na fotce vypadá skoro jako Jirka Babica :-)

5 vik vik | Web | 16. ledna 2010 v 14:09

Já to jméno už mnohokrát slyšel ale nedovedl k němu přiřadit žádnou tvář, tím míň konkrétní tvorbu. Tak jsem zase o něco informovanější. Docela bych se i na nějaký ten dokument podíval. Zvlášť by mne zajímala Černá srdce.

6 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 16. ledna 2010 v 17:46

Pamatuji si jej jako herce ale pár dokumentíku jsem také zhlédla.

7 Iva Iva | Web | 16. ledna 2010 v 18:20

Jméno mi moc neřeklo, ale  fotografie mi napověděla. Pamatuju si ho taky jako herce.

8 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 16. ledna 2010 v 19:18

Aničko br..."DNU"..já nemám to ták kššš...ani ji nechcu děvucho...Pohodový večer.

9 Natty Natty | Web | 17. ledna 2010 v 10:59

Ahojky Zuzko, onoho novináře neznám, ale vážím si lidí, kteří se nebojí říci pravdu a hlavně pojmenovat situaci tak jak jí vidí, i když jsou zato odsouzeni...pěknou neděli :-)

10 Eva* Eva* | Web | 18. ledna 2010 v 12:42

Ani já bych nevěděla kdo je pan Rychlík, kdyby nebylo snímku.
Aničko moc děkuju za milé komentáře k Pepíčkovi a přeju krásný den.

11 Romi Romi | Web | 26. ledna 2010 v 15:39

Znám ho s dokumentárních filmů na čt2 a z pohádek. Také hrál ve filmu Kurvahošigutntag jednoho s nosatých kamarádů Bohuša:)

12 Lytchi Lytchi | Web | 5. února 2010 v 14:37

[11]:: a já pořád odkud ho znám:-)

13 MirekČ MirekČ | Web | 9. května 2010 v 19:39

[11]: ...a já si pořád říkal, odkud je mi povědomý???

14 coach bags outlet coach bags outlet | E-mail | Web | 17. září 2011 v 14:26

government was unable to predict, plan against or prevent,” the defense lawyers wrote. They contended that the se

15 Chanel Outlet Chanel Outlet | E-mail | Web | 21. září 2011 v 5:51

Exquisite lady handbag and bag

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama