Sebastião Salgado nechce jenom fotit... (1. část)

29. ledna 2010 v 9:18 | Anna |  Dvorana osobností

Do Dvorany osobností bezesporu patří i světoznámý fotograf Sebastião Salgado. Jeho fotografie nejsou zajímavé pouze po obsahové stránce, ale i svým vnitřním sdělením. V první části vás nejprve seznámým se Salgadovým životem, abych dala do souvislostí jeho životní osudy a dala vám tak možnost lépe pochopit, proč dělá to, co dělá a co svou prací chce říct.


Život Sebastiãa Salgada je vymezen několika faktory, které jej od dětství ovlivňovaly. Staly se důležitými formovateli jeho cítění a vnímání světa, což se přirozeně odráží i v jeho fotografiích.

Narodil se 8. února 1944 ve městě Aimorés, ležícím v druhém nejlidnatějšímstátě Brazílie Minas Gerais. Byl již osmým potomkem svých rodičů a zároveň i jediným synem. Jeho život byl poznamenán častým stěhováním. Aimorés opustil v roce 1960, aby mohl dokončit střední školu ve Vitorii. O tři roky později se přestěhoval do São Paula, kde studoval ekonomii. Po ukončení studií roku 1967 se oženil. Jeho 'partnerkou' v životě i zaměstnání a matkou dvou synů (Juliana a Rodriga) se stala Lélia Deluiz Wanick.

V roce 1969 Brazílií začaly zmítat silné nepokoje - k moci se dostala vojenská síla. Sebastião Salgado s manželkou zemi opustili a emigrovali do Paříže. To je další negativní zkušenost, která v budoucnu měla ovlivnit jeho fotografie. Sám Salgado říká, že vždy cítil, že jeho domovem je Brazílie. Lidé vytržení z rodné země, nucení začít žít nový život, jsou rovněž důležitým tématem jeho prací.

V Paříži o dva roky později získal doktorát z ekonomie. Následovalo další stěhování, tentokrát do Londýna. Zde Sebastião získal práci jako ekonom v International Coffee Organization. V rámci misí konaných pod záštitou světové banky byl vyslán do Afriky. Právě tak se dostal k fotografování. Jeho první snímky totiž pocházejí z Rwandy, odkud měl za úkol přivézt zprávu o výnosech zdejších plantáží.

Salgado se vzdal své práce v Londýně a spolu s manželkou se roku 1973 přestěhovali zpátky do Paříže, kde začal pracovat jako nezávislý fotograf pro agenturu Sygma. Jeho nejrannější práce pocházejí z Mozambiku, Angoly a Portugalska. Mezi lety 1975-1979 fotografoval pro agenturu Gamma. V daném období vznikaly fotografie týkající se Afriky, Evropy a Latinské Ameriky - odtud v roce 1984 vzešla rozsáhlá esej o Indiánech a rolnících Latinské Ameriky, která byla posléze vydána i knižně pod názvem Other Americans.

Poté, co opustil Gammu, spojil svůj profesní život na příštích patnáct let s agenturou Magnum Photos. V tomto období Salgado pracoval na studii o hladomoru v Brazílii. Z těchto důvodů se spojil s asociací Lékaři bez hranic, s níž podnikal cesty po afrických státech postižených hladomorem. Z těchto cest později vzešly dva knižní tituly - Sahel: Man in Mistress a Sahel: the End of the Road - a mnoho výstav uspořádaných na podporu Lékařů bez hranic. Roku 1986 začal Sebastião Salgado pracovat na dalším velkém projektu s Názvem Workers. Práce na tomto díle mu zabrala dalších šest let života, během nichž procestoval více než dvě desítky zemí. Salgado se snažil upozornit na utrpení lidí nucených živit se náročnou fyzickou prací. Zachycuje životy lidí, kteří sahají až na dno vlastních sil, aby se uživili, ale i těch, kteří díky technickému pokroku přicházejí o dosavadní prostředek obživy.

Dalším velkým tématem, které Salgado začal zpracovávat v 90. letech, je globalizace. Mezi lety 1993-99 vznikají velké cykly, které s tímto tématem souvisejí. Jedná se o cyklus Migrations (nebo též Exodus), který je dále rozdělen do částí zvaných Refugees & Migrants, Africa Adrift, Struggling for Land, Mega-Cities. Opět se jedná o sérii fotografií, jimiž chce Sebastião Salgado upozornit na fakt, že v našem světě, v lidské společnosti, je cosi špatně a jsou to zase jen lidé, kdo stávající běh věcí může změnit.

Současně s Migrations vznikal i další projekt - The Children. Salgado děti považuje za největší oběti všech, příkoří, která se lidem, zachyceným na jeho fotografiích, dějí.

V sérii Genesis se Salgado jakoby odpoutává od člověka, avšak fotografie, v nichž zachycuje změněnou přírodu (nebo lépe řečeno to, co z ní zbývá a co člověk nestačil úplně změnit) de facto poukazují na další odvrácenou stránku lidství. Jak sám Sebastião říká, prací na Genesis se pouze přesvědčil o dramatickém zhoršení vztahu lidí k přírodě. Znehodnocení a znečištění přírodních zdrojů jsou jen dalšími příčinami lidské chudoby a migrace.

Salgado spolu se svou ženou založil vlastní agenturu Amazonas Images (1994). Podílel se také na založení neziskové organizace Instituto Terra. Mimo jiné je i velvyslancem dobré vůle UNESCO a pracuje pro UNICEF.




O Salgadových fotografiích více v příštím příspěvku.



Zdroj fota: premiofotojornalismo.visao.pt




Tento článek můžete sdílet:
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 29. ledna 2010 v 10:23

Vždycky žasnu, kolik se toho dá v životě stihnout, v porovnání s tím, sedím celý život doma za pecí.
To video bylo moc hezké, černobílé snímky Salgada jsou nádherné, nejsou tam jenom lidé, ale vždycky něco navíc, ať už zvláštní světlo, nebo hrozivé mraky a krásná klavírní hudba k tomu - krása.

2 Iva Iva | Web | 29. ledna 2010 v 16:08

Moc zajímavé fotky, právě to černobílé provedení je dělá ještě zajímavějšími. Moc pěkné.

3 Maruška-z pohádky Maruška-z pohádky | Web | 30. ledna 2010 v 22:43

Aničko snímečky profesionální,hudba k tomu umocní zážitek prohlédnout si dobře odvedenou práci.Pocit ovšem svíravý-smutno,bída,utrpení..na závěr něco trochu z přírody vše toto trošku zmírní...

4 vik vik | Web | 31. ledna 2010 v 15:51

Machr fotograf. Klobouk dolů před tím, co dokáže s černobílou fotografií, ať už jsou předmětem lidé, nebo příroda.

5 Marie Marie | Web | 1. února 2010 v 17:51

Aničko moc hezký a zajímavý článek. Na fotkách je vidět, že člověk který je fotil se díval kolem sebe a kromě krásy přírody vnímá i utrpení světa. Je znát, že mu lidské osudy nejsou lhostejné a já před ním hluboce smekám. Obdivuji každého, kdo svůj život obětuje službě a pomoci jiným. I fotkami se dá upozornit na bolest světa a jemně tak přimět lidi k tomu aby nebyli lhostejní.

6 bumblebee bumblebee | Web | 3. února 2010 v 22:40

ach v tomto altánku je tak příjemně :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama