Kdo by si toho nevšiml; pan Podzim se pomalu hlásí o slovo a nárokuje si funkci vladaře. Nemůžeme mu to mít za zlé, když si v posledních letech, stejně jako Jaro, svého panování tak málo užil. Ledová královna Zima a nezbedné Léto své kolegy jaksi vyšachovali ze hry na čtvero ročních období.
Venku se to kaboní a vítr fouká stromům do listí. Četla jsem na jednom blogu, že už se stromy převlékají do barevných hávů, ale já si toho zatím nevšimla. Buď proto, že se před zimou schovávám doma, nebo proto, že to ještě nechci vidět. Akorát by to prohloubilo moje chmury. O ty v současnosti nemám nouzi, protože se nějak nemůžu smířit s tím, že po mnoha letech ve vzdělávacím procesu najednou nebudu chodit do školy. Práci taky najít nemůžu, takže si připadám jako poslední vlaštovka nad usínající krajinou. Představa nadcházející dlouhé zimy a stereotypu, který mě doma čeká, mě děsí.
Rozhodla jsem se tedy bojovat proti depresi něčím, co mě baví. Už dlouho jsem si chtěla něco vyrobit, ale nevěděla jsem, co. Pak mi do oka padly dva nešikovné talířky, které jsem ještě na gymplu při hodině estetiky vykroužila na hrnčířském kruhu. V tu chvíli se mi zastesklo po hňácání se v hlíně a modelování. Hned jsem sedla k počítači a začala googlit recept na modelovací těsto.
Receptů a návodů jsem našla dost. Něco jsem si z toho vybrala a dala se do práce. Do misky jsem jen na zkoušku dala šálek hladké mouky, půl šálku soli a trochu vody. Za chvíli jsem měla v rukou hladké pevné těsto, které přímo vybízelo k hraní. Sehnala jsem si tedy pár nástrojů, které by mi mohly pomoct a dala se do modelování. Nejprve jsem zkoušela jen jednoduché copánky, abych se s těstem seznámila. Bylo pevné a poddajné, doslova se mi měnilo pod rukama. Začala jsem tedy přemýšlet nad něčím náročnějším.



Aničko, glosy jsem četl rád a těším se na další. Je ovšem pravda, že je hezké sem tam i něco jiného napsat. Pamatuju si, že právě takový článek ze života byl tím prvním, co jsem si u Tebe v Altánku přečetl a co mne přimělo zase se vrátit. Bylo to povídání o Beníkovi a procházkách a sportování s ním.
Hned bych si s Tebou zamodeloval, kdyby to šlo
Když jsi psala o ročních dobách, napadlo mne, že máme veliké štěstí, že Vivaldi žil před pár sty lety. Kdyby totiž žil dneska, byli bychom ochuzení o dvě z jeho čtvera ročních dob 
K těm postavičkám z těsta - moc se mi líbí. Ta panenka mi připomíná venkovskou selku