Jak skřivan probudil jaro

1. března 2011 v 16:28 | Anna |  Klábosení
Včerejší procházka mi udělala radost. Bylo hezky teplíčko a oproti dnešku nefoukal žádný studený vítr. A i když to ještě venku vypadá spíš zimně než jarně, stejně jsem si namlouvala, že k jaru už je blíž. Už se na něj těším tak dlouho, že je pro mě každý hezký den radostí.


O to víc mě potěšilo, když jsem najednou nad poli zaslechla jakési povědomé "pípání". Nejdřív jsem myslela, že si povídají sýkorky nebo chocholoušci, ale když jsem se víc zaposlouchala, nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Byla to skřivánčí píseň. A kdyby ji zpíval jeden skřivan, ale ono jich bylo hned několik! - Jen mě mrzí, že jsem s tím nepočítala a neměla s sebou diktafon, abych měla důkaz.

Shodou okolností se mi dnes do ruky dostala pohádková knížka Pohádky ze Sluneční ulice od Zbyňka Malinského. Tedy, ona to taková shoda okolností není, protože knížku jsem si vybrala pro digitalizaci záměrně. Od pana Malinského jsem v předvánočním čase slyšela vánoční pohádky, které mi opravdu učarovaly. Byly humorné a laskavé a navíc v excelentním podání pánů Brodského a Nárožného. Zalíbily se mi tak, že jsem zapátrala po něčem dalším od tohoto československého autora, který psal pohádky především pro rozhlas. A v knihovně jsem narazila, kromě jiného, právě na Pohádky ze Sluneční ulice.

Hned mezi prvními ale byla pohádka, která právě s tou první skřivánčí písní souvisí. Nedá mi to, abych se s vámi o ni nepodělila.


Jak skřivan probudil jaro

Skřivan k nám přilétá brzy na jaře. Přiletěl, rozhlíží se, a jaro nevidí. Na loukách a na polích leží sněhová peřina, potoky a rybníky jsou zasklené ledem, zajíci nosí husté kožichy, komíny si vykuřují, aby se zahřály.
"To se divím," povídá skřivan, "tady přece má být jaro. Že bych si popletl kalendář?"
Ťapkal po mezi, kde vítr sníh odfoukal, a přemýšlel, co má dělat. Že bych se vrátil na jih? pomyslel si. Je tam teplíčko, počkám nějaký ten týden a potom zase přiletím.
Když si ale vzpomněl na tu dalekou cestu, moc se mu nechtělo. A potom taky na jihu, třeba v Itálii nebo ve Španělsku, je to nebezpečné. Tam skřivany chytají a jedí.
Ťape si po mezi, do nožek ho zebe a neví, jak se nejlíp rozhodnout, když na něj někdo zavolal škvrněcím hláskem: "Pane, už je jaro?"
"Není," řekl skřivan.
"Děkuji za informaci," řekl hlásek z dírky pod keřem a byla to myška. Vtom se černě zatmělo, myška pískla a byla pryč. Pod keřem přistála vrána, dostala smyk na kousku ledu a jela dolů
po mezi.
"Sakrakrá, ta má kliku," krákorala vrána pod mezí a chytla se vzadu. "Ještě jsem si kvůli ní roztrhla kalhoty!"
"Pro někoho štěstí, pro jiného smůla," řekl skřivan.
"Kde jsi na tu moudrost přišel?" krákorala vrána.
"Právě teď tady na mezi," řekl skřivan.
"Dej si pozor na zobák, abych ti jednu neklovla," rozzlobila se vrána. "Co tu vlastně pohledáváš?"
"Čekám na jaro."
"To si počkáš."
"Jestli se nepletu, už by jaro mělo být," řekl skřivan. "Nevíš, proč tu ještě není?"
"Pořád ještě spí. Někde chrní a já nemám co do zobáku. Myši jsou zalezlé, nikde žádná bobule ani zrníčko, nic neroste, pole pod sněhem, a já abych chodila žebrotou," durdila se pořád vrána.
Pravda bylo, že po jaru ani vidu, ani slechu, a nikdo nepočítal s tím, že se tak opozdí. Mrzlo, že ryby pod ledem byly skoro mražené. Zkrátka, zima trvala moc dlouho a každý volal po jaru. Jenže nikdo neuměl jaro probudit. Nakonec svolali poradu a radili se. Vrabec řekl, že s tím jarem je to nehoráznost a ať se to dá do novin. Krkavec zase řekl, že mu to už taky leze krkem a že by se s tím mělo něco udělat. Malý šoupálek byl toho názoru, aby se sepsala stížnost. To se všem líbilo a napsali stížnost:
My, ptáci a ptáčkové, si stěžujeme na jaro, že pořád spí a nevstává. Nám je proto zima a máme hlad, neboť se nesežene nic k snědku. Už to není k vydržení. Na důkaz toho naše podpisy. Stížnost potom podepsali, jak kdo umí, všichni ptáci z polí, z lesů, ze zahrad i od vody. Mezi ptáky je listonošem holub a tomu dali stížnost k doručení. Vrabec ještě za ním volal: "A řekni, že tady čekáme na vyřízení!"
Čekali, mrzli, v bříškách jim kručelo, a holub se nevracel. Choulili se k sobě a někteří hráli pro zahřátí ping-pong s.kamínkem. Holub přiletěl až ráno a celý rozčilený povídá: "Když se někomu posílá psaní, musí se napsat řádná adresa.
Já letím, letím, a zrovna když chci dopis doručit, tak na něm není žádná adresa."
"To je řečí pro maličkost," řekl vrabec. "Napište někdo adresu, ať je po jeho."
Jenže nikdo nevěděl, kde si stěžovat na jaro. Znovu se radili a radili se dlouho, až poznali, že se stížností nikde nepořídí. Krkavec potom řekl, že celá ta porada je nanic a že jde raději domů. A vrána se přidala, že ona taky.
Už to vypadalo, že se sněmování rozejde, když se přihlásila sýkorka: "Já myslím, že bychom jaro mohli vzbudit budíkem."
"Prosím tě, odkdy se jaro budí budíkem!" zakrákala vrána.
"K smíchu! Budíkem! Cha, cha," chechtal se krkavec svým hrdelním hlasem.
"Zkusit by se to mohlo," řekl malý šoupálek. "Jen kde si opatřit budíka?"
"Já bych věděla," tence pískla myška, která ve své dírce u keře poslouchala a všechno slyšela. Vrána si hned vzpomněla na svoji potupu, hnala se k myší dírce a křičela: "Sakrakrá, kalhoty jsem si kvůli tobě roztrhla a ty si ještě troufáš!?"
Myška byla ale v bezpečí, dělala na vránu dlouhý nos a pošklebovala se jí.
"Nechte toho hádání a pověz raději, myško, kdo by půjčil budíka," řekl malý šoupálek.
"Má ho jezevec, aby ho vzbudil ze zimního spánku," řekla myška. "Budík už budil, já ho slyšela. Třeba by ho jezevec půjčil."
Jezevec budíka půjčil. Co by nepůjčil, když už byl stejně vzhůru a těšil se taky na jaro.
Ptáci odlétli s budíkem doprostřed velikého pole, aby bylo všude a do daleka slyšet. Natáhli pero a budík zvonil na jaro.
Čekali, a nic.
"Tohle nebylo moc slyšet," povídá vrabec. "Když má budík hodně řinčet, musí se postavit na talíř."
To vrabec odkoukal od lidí. Postavili budíka na talíř a budík řinčel tak silně, že by i kámen probudil. A zase nic.
"Nedá se nic dělat," řekl skřivan, který při všech těch poradách a při všem tom konání mlčel a přihlížel. "Já jsem měl na Hromnice aspoň vrznout. Hromnice jsou dávno pryč, já jsem nevrznul a lidi to ode mě čekají. Kdybych měl zmrznout, odkládat se to dál nedá."
Skřivan vzlétl do výšky k nebi a zazpíval. Ale zpěv mu hned u zobáčku zmrzl na rampouch a rampouch padal k zemi. Sluníčko zpěv přece jen zaslechlo dřív, než zmrzl, a vystrčilo hlavu mezi mraky, aby skřivánkův koncert líp slyšelo. Teple se usmívalo a v tom teplém slunečním úsměvu rampouch tál a do krajiny pod sněhovou peřinou se z něj linul skřivánčí zpěv.
Sluníčko nadzvedlo sněhovou peřinu a vida, pod ní spalo jaro.
"Zpívej, skřivánku, zpívej!" volali všichni.
Skřivánek zpíval a jaro se probudilo. Obléklo se do zelených šatů, do vlasů si dalo kytky a běželo loukami, běželo sady a zahradami, poli a lesy. Všude bylo jaro.


Nezbývá, než nám i ptáčkům popřát, aby skřivánci to jaro opravdu probudili. Zatím působí hodně rozespale.
 


Komentáře

1 edš edš | 1. března 2011 v 17:15

8-O

2 jsem vul jsem vul | 1. března 2011 v 17:16

O_O  :-!

3 vik vik | 1. března 2011 v 18:34

[1]:[2]: Heleďte, tady v Altánku nejsme na spamy zvědaví [:tired:]

Aničko, to byla moc hezká pohádka :-) I Tvůj úvod. Já včera taky slyšel ptáčky zpívat. Divil jsem se, co je to za mutující vránu a on to byl asi taky skřivan. :-)

4 Janah Janah | Web | 2. března 2011 v 13:23

Tady asi skřivánci nejsou :-( Kdo bude budit tady? :-?

5 Iva Iva | Web | 2. března 2011 v 15:43

Aničko, to je krásná pohádka. Když jsi skřivánky slyšela, tak určitě už jaro brzy vzbudí.

6 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 2. března 2011 v 19:16

A zazvonil zvonec pohádky je konec.Haló Aničko krásná pohádka.... :-)

7 Anna Anna | Web | 2. března 2011 v 21:21

[3]: Říkala jsem si, jestli to mám smazat, nebo nechat. Ale nejsem cenzor :-D
[4]: Ve Švédsku je spousta krásných tradic, tak třeba se nechá nalákat na nějakou hezkou slavnost :-)
[5]: Už aby bylo. Ale zatím všechno zaklíná mráz :-(
[6]: Pohádky je konec, ale jaro nás teprve čeká. To beru jako pozitivum :-)

8 annapos annapos | E-mail | Web | 21. března 2011 v 21:19

Milá Aničko, zdraví a přeje hezký večer, také Anna, to co jste napsala je opravdu pohádkou, protože slyšet Skřivánka, je dnes jevem velice vzácným, to už i Slavíků je více a nemyslím tím pana Slavíka a pana Skřivánka, když si zpívají ráno v koupelně. Dobrý večer

9 Chanel Purses Chanel Purses | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 5:14

it's very goodbring either the greatest happiness or deepest despair; can transfer knowledge from teacher

10 gucci handbags gucci handbags | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 11:06

Samsung's messaging tool will work across all major smartphone platforms including iPhone and BlackBerry and will allow users to send text, images, and hand-written notes, as well as chat in groups and share video clips.

It plans to expand the offering to all Android-based smartphones and tablets, and it will also be available for download to consumers using rival Android, iPhone and BlackBerry models.

11 coach bags outlet coach bags outlet | E-mail | Web | 17. září 2011 v 14:15

government was unable to predict, plan against or prevent,” the defense lawyers wrote. They contended that the security

identify the product in order to

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama